Fotbal nemusí být zdaleka jen věcí gólů a sportovních vítězství, ale že může při promyšleném zacílení přispět ke společenskému pokroku v nejširším měřítku. K podpoře tolerance a míru ve společnosti, k redukci konfliktů a kriminality, k integraci vyloučených sociálních skupin i znepřátelených etnik, k podpoře vzdělanosti a společenské odpovědnosti atd. Fotbal se tak stává nadějí pro chudé, zapomenuté a sociálně vyloučené v různých koutech světa a ukazuje svůj společenský potenciál - „jinou dimenzi“, než kterou zpravidla vnímáme při sledování velkých sportovních klání. Vedle mediální show je totiž fotbal i mocným společenským fenoménem, který spojuje (či rozděluje) celé tábory, etnika a společnosti. „A právě tato „jiná dimenze fotbalu“, kulturní a společenská, je ústředním společným heslem celého streetfotbalového hnutí.

Streetfootballworld (SFW) je celosvětovou sítí nevládních organizací, jež používají fotbal jako prostředek k dalším obecně prospěšným projektům a aktivitám. SFW dnes zahrnuje kolem 60 organizací z různých kontinentů a ze zemí na nejrůznějším stupni společenského vývoje (tedy ze zemí tzv. vyspělých i rozvojových). Jednotlivé organizace pracují ve velmi rozdílných podmínkách – nairobská MYSA v přelidněných a zoufale chudých slumech, rwandská Esperance v podobně zaostalých, leč venkovských zemědělských oblastech Rwandy, kde stabilita je po nedávné genocidě ještě křehká, atlantský Soccer in the Streets v problematických oblastech městských ghett, izraelský Peres Centre for the Peace na pomezí dvou velmi odlišných a znepřátelených národností, izraelské a palestinské.

V nairobských slumech fotbal působí jako magnet, který dává dětem, žijícím v podmínkách absolutní chudoby, příležitost na sobě systematicky pracovat, případně získat slušné vzdělání – a tak se stává prostředkem proti chudobě. Zároveň je tu fotbal umně využíván jako motivace k péči o životní prostředíVe Rwandě slouží fotbal po nedávné genocidě jako prostředek k usmíření znepřátelených etnik Hutuů a Tutsiů, a tak vede

Ve Rwandě slouží fotbal po nedávné genocidě jako prostředek k usmíření znepřátelených etnik Hutuů a Tutsiů, a tak vede ke vzájemné toleranci, zmírňování napětía posílení mírové cesty řešení konfliktů. Podobné zaměření mají i fotbalové projekty v Afgánistánu (po letech válek a talibanské represe) či Izraeli. 

V kolumbijském Medelinu nabízí fotbal alternativu k bezprizornímu životu v dětských ganzích, a nepřímo tak slouží v boji proti drogám a dětské kriminalitě. A ve světě tzv. vyspělém – např. v Londýně či Atlantě – slouží fotbal jako prostředek k integraci znevýhodněných sociálních skupin a ghett zpět do společnosti.Ve všech těchto projektech přitom fotbal uplatňuje svůj potenciál v tom, že učí fair-play, komunikaci s protivníkem a podporuje přirozenou lidskou potřebu radosti ze hry, jež pak jako pozitivní prožitek nachází odezvu i v běžném životě.