Fotbal nemusí být zdaleka jen věcí gólů a sportovních vítězství, ale že může přispět ke společenskému pokroku v nejširším měřítku:

• k podpoře tolerance a míru ve společnosti

• k redukci konfliktů a kriminality

• k integraci vyloučených sociálních skupin

• k podpoře vzdělanosti a společenské odpovědnosti atd.

Fotbal se tak stává nadějí pro chudé a sociálně vyloučené z různých koutů světa.  Tato celosvětově známá hra má svůj společenský potenciál - „jinou dimenzi“, než kterou zpravidla vnímáme při sledování velkých sportovních klání. Je totiž také mocným fenoménem, který spojuje (či rozděluje) celé tábory, etnika a společnosti. A právě  na to poukazuje celé streetfotbalové hnutí.

Streetfootballworld (SFW) je celosvětovou sítí nevládních organizací, jež používají fotbal jako prostředek k dalším obecně prospěšným projektům a aktivitám. SFW dnes zahrnuje více než 80 organizací z různých kontinentů – včetně rozvojových zemí. Jednotlivé organizace pracují ve velmi rozdílných podmínkách – nairobská MYSA v přelidněných a chudých slumech, rwandská Esperance v podobně zaostalých, leč venkovských oblastech Rwandy, kde je stabilita, po nedávné genocidě, ještě křehká, atlantský Soccer in the Streets v problematických oblastech městských ghett, izraelský Peres Centre for the Peace na pomezí dvou velmi odlišných, a  navíc znepřátelených národností, izraelské a palestinské.

V nairobských slumech fotbal působí jako magnet, který dává dětem, žijícím v podmínkách absolutní chudoby, příležitost na sobě systematicky pracovat, případně získat slušné vzděláním a tak se stává prostředkem proti chudobě. Zároveň je tu fotbal umně využíván jako motivace k péči o životní prostředí.

Ve Rwandě slouží fotbal po nedávné genocidě jako prostředek k usmíření znepřátelených etnik Hutuů a Tutsiů, a tak vede ke vzájemné toleranci, zmírňování napětí a posílení mírové cesty řešení konfliktů. Podobné zaměření mají i fotbalové projekty v Afgánistánu (po letech válek a talibanské represe) či Izraeli.

V kolumbijském Medelinu nabízí fotbal alternativu k bezprizornímu životu v dětských ganzích, a nepřímo tak slouží v boji proti drogám a dětské kriminalitě. A ve světě tzv. vyspělém – např. v Londýně či Atlantě – slouží fotbal jako prostředek k integraci znevýhodněných sociálních skupin a ghett zpět do společnosti. Ve všech těchto projektech přitom fotbal uplatňuje svůj potenciál v tom, že učí fair-play, komunikaci s protivníkem a podporuje přirozenou lidskou potřebu radosti ze hry, jež pak jako pozitivní prožitek nachází odezvu i v běžném životě.

Dánská humanitární organizace Cross Cultures Project Association (CCPA) vede od roku 1998 projekt Open Fun Football Schools, který využívá dětského fotbalu jako nástroje k usmíření znepřátelených etnik na Balkáně, Zakavkazsku, Moldavsku a v oblasti Středního východu. Od doby svého vzniku vybudovali ve 14 různých zemích fotbalové školy pro více než 220 000 chlapců a děvčat bez ohledu na jejich dovednosti, náboženskou či etnickou příslušnost.

Na jedné straně může sport usnadňovat integraci imigrantů do společnosti, na straně druhé pomáhá většinové společnosti bourat předsudky, jež vůči imigrantům často mívá. Pomáhá tak eliminovat rasistické a xenofobní projevy společnosti vůči menšinám. Toto téma je v dnešní době velmi aktuální. Evropa je postupem času stále více multikulturní společností a bývalé ryze národní státy dnes tvoří až desítky různých národnostních menšin, jež bývají často znevýhodňovány. Proti tomuto fenoménu již od roku 1999 bojuje např. síť organizací spojených pod hlavičkou projektu FARE (Football Against Racism in Europe). Cílem této platformy je vymýtit z evropského fotbalu xenofobní a rasistické prvky.