Article

Blog ambasadora: Divokej západ ti nedovolí chrápat!

Neděle 2. 7. – Nejdelší a nejnáročnější přesun celé kampaně je za námi. Z Pardubického kraje (ano, Polička je v Pardubickém kraji, ne na Vysočině) jsme doputovali do Plzně. Útočiště nám poskytlo Salesiánské středisko mládeže. Útulné ubytování.

Pondělí 3. 7. – Po odpočinku jsme se vydali na hřiště do Štruncáků, které bude i letos hostit Turnajový den v Plzni. Spolu s Pontoňáky jsme to dnes pojali tréninkově. Zopakovali jsme si princip fotbalu3 a nastavili vlastní pravidla. Navečír nás v salesiánském středisku mile přivítalo grilované papáníčko.

Úterý 4. 7. – Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna partička se vydala do rokycanského Klubu Akcent. Do Rokycan jezdím vždycky rád. Místní omladina je moc příjemná a otevřená. Mají i spoustu podnětů k fair play a k tématům mimo hřiště. Jaká škoda, že se jim letos nepodařilo složit tým – určitě by to byl slušnej oddíl.

Středa 5. 7. – Ráno vstávačka brzo a přesun do Štruncáků. Přípravy na turnaj v plném proudu. Letos se sešlo celkem 9 týmů. To je pořádná porce zápasů. Máme už ale leccos za sebou, takže pohoda. Mediátoři jeli jak fretky, zvádli to bravurně! Zápasy byly napínavé, občas trochu vyítly emoce, ale všechno bylo v mezích zákonů fair play. Odpoledne přesun na Náplavku. Tam jsme společně s moderátorem Honzou vyhlásili vítěze, kterým se stal tým AA Madrid. Jenomže Ansley pohotově vyzvednul fakt, že na turnaji byly pouze dva týmy, které získaly plný počet fair play bodů. Tým z klubu Atom, který si říkal Šaškové, byl během celého turnaje velmi přátelsky naladěn. Stejně tak jako tým Nerudných, kteří byli doplněni o některé ambasadory Fotbalu pro rozvoj. A to se musí náležitě ocenit. Jsem rád, že to funguje. Jakože ty fair play body a tak. Po vyhlášení přišla na řadu kultura! Zatancovala nám děvčata z Dobré Vody, k poslechu a tanci zahráli Koki Band, Black Ass a Dezorientovaný člen klubu orientačních běžců. Obzvláště poslední jmenovaný mě převelice zaujal. Sice padlo pár rýmů, které byly z toho ostřejšího soudku a přihlížející maminky se nestačily divit. Mně se to ale líbilo.

Čtvrtek 6. 7. – volno, odpočinek, bazén, tobogán, pohoda.

Pátek 7. 7. – Po snídani jsme sbalili věci a vydali se do Nečtin, kde jsme navštívili tábor Salesiánů. Čekalo na nás asi 20 kluků. Připravili jsme si nějaké aktivitky a potom dali i fotbal. Velice příjemná zastávka na cestě ven z civilizace.

Plzeň je vždycky v něčem speciální. Divoký západ. Cítím se tam jako doma. Děkuju Peťuli a Kubovi za energii a podporu. Mám vás rád!

Z Krušných končin republiky zdraví Štěpán